Moje odbornost a praxe
"Nauč se teorie, co můžeš, ale v tváři tvář člověku na učebnice zapomeň" /C. G. Jung/
Jakým způsobem pracuji
Motto: "Být tím, čím opravdu jsme a stát se takovými, jakými jsme schopni se stát, je skutečné naplnění života" /R.L.Stevenson/
"Nejhlubší formou zoufalství je rozhodnout se být někým jiným než sám sebou. Na druhou stranu usilovat o to, být tím, kým člověk skutečně je, je pravým opakem zoufalství a tato volba je nejhlubší odpovědností člověka."
(Carl R. Rogers)
Ve své
praxi se opírám o několik terapeutických přístupů: Přístupu zaměřeného na člověka, Gestalt přístupu, EMDR, psychoanalytických vývojových teorií aj.. Vycházím však ze základního předpokladu humanisticky orientované psychologie, že každý člověk má v sobě potenciál stát se tím, kým opravdu je, pokud k tomu má vhodné podmínky.
Mým úkolem je vytvořit právě takový prostor, ve kterém se může tento potenciál uvolnit. V praxi to vypadá tak, že vás nebudu hodnotit ani kritizovat, budu se vám snažit porozumět v kontextu současné situace i v kontextu vašeho životního příběhu. Spolu budeme hledat, co teď ve své situaci potřebujete a jak se můžete podpořit.
Povedu vás k hlubšímu pochopení souvislostí: jak se vztahujete sami k sobě, k druhým lidem i k životu jako takovému. Smyslem je porozumět vlastním procesům; jak se sami podílíte na tom, že se vám dějí právě ty události, které prožíváte. Toto porozumění je základním předpokladem pro vlastní sebepřijetí a dává možnost volby mezi funkčním a nefunkčním způsobem vztahování se. Za sebe vás podpořím, abyste hledali právě ty možnosti, které vám přináší uspokojení, jak na osobní, tak na vztahové rovině.
Jak nahlížím na své klienty
Motto: "Být člověkem znamená být na cestě." /Alfried Längle/
"Dívejte se na člověka tak, jako byste se dívali na západ slunce nebo na pohoří..., asi byste neřekli, že západ slunce by měl být nachovější a hory by měly být uprostřed vyšší. Prostě byste v údivu zírali." (Joseph Zinker)
________
Můj pohled na klienty nejlépe vystihuje metafora "hrdiny" - tedy někoho, kdo se vydává na cestu, aby objevil sám sebe a stal se tím, kým může být v celém svém potenciálu. Vydat se na tuto dobrodružnou cestu vyžaduje odhodlání a ochotu prozkoumat svůj "vnitřní svět". Klient spolu s terapeutem prozkoumává a objevuje svoji "vnitřní krajinu".
Každá taková krajina má svá specifika - určité aspekty, které ji dělají jedinečnou. Některá místa mohou mít podobu rozkvetlé louky, tekoucí řeky, hlubokého lesa nebo mohou připomínat spíše mýtinu či poušť. Každá krajina a stejně tak i každý člověk má svoji historii, která ho utvářela v takového člověka, kterým je teď. Hrdina se vydává na tuto cestu, aby sobě více porozuměl, a to jak v kontextu svého životního příběhu, tak i z hlediska současné situace. Náhled, který tím získá, mu pomůže pochopit, jak se to stalo a jak se to teď děje, že některé části jeho vnitřní krajiny neprospívají tak, jak by potřeboval. V bezpečí terapeutického vztahu má možnost hledat nové cesty, jak se o sebe lépe postarat. Tak bude moci využít celý rozsah své osobnosti k naplnění svého života.
Vydat se na tuto cestu sebepoznání vyžaduje odvahu hrdiny odhodlaného utkat se se svými draky a se svým stínem. Člověk k takovému rozhodnutí potřebuje "dozrát", předchází tomu zážitek určité frustrace. Vžitá představa lidí, že psychologa potřebují jen nemocní a že vyhledat terapeuta je známkou slabosti, se naštěstí už pomalu vytrácí. Řada mých klientů je skutečnými hrdiny. Mají odvahu hledat, ptát se; snaží se porozumět svým vzorcům chování a životním scénářům; mnoho mých klientů chce více rozumět sobě i svým vztahům, aby mohli svůj život utvářet vědomě a tvořivě. A právě tady se pro mě stírají hranice mezi zdravým a nemocným člověkem.
Tak trochu civilně
Motto: "Bože, dej mi sílu, abych změnil věci, které změnit mohu, dej mi trpělivost, abych snášel věci, které změnit nemohu, a dej mi moudrost, abych obojí od sebe odlišil" /Fridrich Öttinger/
Důležité zdroje odkud čerpám, jsou: příroda, otužování, ticho, přátelé, sauna nebo třeba jen šálek dobrého zeleného čaje.
__________
Brzy mi bude 50let a to mi dává už nějakou možnost reflexe. Svůj život i svoji práci mám rád. Jde to vedle sebe a navzájem se to neruší. Ne vždy jsem byl v pohodě tak, jak jsem teď. Dnes jsem rád za to, kde jsem, s kým jsem a jsem vděčný za vše, čím jsem si v životě prošel. Zapadá to do sebe a dává mi to vše smysl. Myslím, že i díky tomu mám porozumění pro lidi, kteří to v životě neměli jednoduché.
Moji klienti mě nenechávají v klidu. Nutí mě stále hledat, přemýšlet a společně s nimi objevovat cestu z bludných, nefunkčních kruhů. Často je to velmi důvěrný proces, který ve mně budí velkou úctu a respekt. Můj terapeutický přístup je spíše dialogický; místo technik a zjednodušujících interpretací, jdu s člověkem kus cesty a společně s ním se snažím hledat a porozumět jeho vnitřním procesům, které mu pomáhají nebo naopak brání v růstu.
Kdybych měl říct, jaký obraz mě nejvíc vystihuje a s čím se ztotožňuji, je to metafora "poutníka". Toho, kdo je na cestě, nechá se tvárnit vším, co prožije a přesto neztrácí směr. Snažím se integrovat svoje zkušenosti a stále hledám rovnováhu mezi teorií a praxí. Ačkoliv potřebuji věcem rozumět, tak se považuji spíše za praktika.
Věřím, že každý z nás může psát svůj osobitý životní scénář. Tím můžeme dávat svému životu smysl a naplňovat svoji existenci. Zároveň věřím, že existuje i Někdo větší, kdo vypráví svůj příběh a ty naše příběhy jsou jeho součástí :-).