Moje odbornost a praxe
"Nauč se teorie, co můžeš, ale v tváři tvář člověku na učebnice zapomeň" /C. G. Jung/
Jakým způsobem pracuji
Motto: "Být tím, čím opravdu jsme a stát se takovými, jakými jsme schopni se stát, je skutečné naplnění života" /R.L.Stevenson/
"Nejhlubší formou zoufalství je rozhodnout se být někým jiným než sám sebou. Na druhou stranu usilovat o to, být tím, kým člověk skutečně je, je pravým opakem zoufalství a tato volba je nejhlubší odpovědností člověka."
(Carl R. Rogers)
Ve své praxi se opírám o teorii zejména dvou terapeutických přístupů: Přístupu zaměřeného na člověka a Gestalt přístupu. Oba směry vychází ze základního předpokladu humanistické filosofie, že každý člověk má v sobě potenciál stát se tím, kým opravdu je, pokud k tomu má vhodné podmínky.
Mým úkolem je pak vytvořit právě takový prostor, ve kterém se může tento potenciál uvolnit. V praxi to vypadá tak, že vás nebudu hodnotit ani kritizovat, budu se vám snažit porozumět v kontextu současné situace i v kontextu vašeho životního příběhu. Spolu budeme hledat, co teď ve své situaci potřebujete a jak se můžete podpořit.
Povedu vás k hlubšímu pochopení souvislostí: jak se vztahujete sami k sobě, k druhým lidem i k životu jako takovému. Smyslem je porozumět vlastním procesům; jak se sami podílíte na tom, že se vám dějí právě ty události, které prožíváte. Toto porozumění je základním předpokladem pro vlastní sebepřijetí a dává možnost volby mezi funkčním a nefunkčním způsobem vztahování se. Za sebe vás podpořím, abyste hledali právě ty možnosti, které vám přináší uspokojení, jak na osobní, tak na vztahové rovině.
Jak nahlížím na své klienty
Motto: "Být člověkem znamená být na cestě." /Alfried Längle/
"Dívejte se na člověka tak, jako byste se dívali na západ slunce nebo na pohoří..., asi byste neřekli, že západ slunce by měl být nachovější a hory by měly být uprostřed vyšší. Prostě byste v údivu zírali." (Joseph Zinker)
________
Můj pohled na klienty nejlépe vystihuje metafora "hrdiny" - tedy někoho, kdo se vydává na cestu, aby objevil sám sebe a stal se tím, kým může být v celém svém potenciálu. Vydat se na tuto dobrodružnou cestu vyžaduje odhodlání a ochotu prozkoumat svůj "vnitřní svět". Klient spolu s terapeutem prozkoumává a objevuje svoji "vnitřní krajinu".
Každá taková krajina má svá specifika - určité aspekty, které ji dělají jedinečnou. Některá místa mohou mít podobu rozkvetlé louky, tekoucí řeky, hlubokého lesa nebo mohou připomínat spíše mýtinu či poušť. Každá krajina a stejně tak i každý člověk má svoji historii, která ho utvářela v takového člověka, kterým je teď. Hrdina se vydává na tuto cestu, aby sobě více porozuměl, a to jak v kontextu svého životního příběhu, tak i z hlediska současné situace. Náhled, který tím získá, mu pomůže pochopit, jak se to stalo a jak se to teď děje, že některé části jeho vnitřní krajiny neprospívají tak, jak by potřeboval. V bezpečí terapeutického vztahu má možnost hledat nové cesty, jak se o sebe lépe postarat. Tak bude moci využít celý rozsah své osobnosti k naplnění svého života.
Vydat se na tuto cestu sebepoznání vyžaduje odvahu hrdiny odhodlaného utkat se se svými draky a se svým stínem. Člověk k takovému rozhodnutí potřebuje "dozrát", předchází tomu zážitek určité frustrace. Vžitá představa lidí, že psychologa potřebují jen nemocní a že vyhledat terapeuta je známkou slabosti, se naštěstí už pomalu vytrácí. Řada mých klientů je skutečnými hrdiny. Mají odvahu hledat, ptát se; snaží se porozumět svým vzorcům chování a životním scénářům; mnoho mých klientů chce více rozumět sobě i svým vztahům, aby mohli svůj život utvářet vědomě a tvořivě. A právě tady se pro mě stírají hranice mezi zdravým a nemocným člověkem.
Tak trochu civilně
Motto: "Bože, dej mi sílu, abych změnil věci, které změnit mohu, dej mi trpělivost, abych snášel věci, které změnit nemohu, a dej mi moudrost, abych obojí od sebe odlišil" /Fridrich Öttinger/
Důležité zdroje odkud čerpám, jsou: příroda, fotografování, ticho, blízcí, víra, jóga, plavání, sauna, masáž nebo třeba jen šálek zeleného čaje.
__________
Je mi už něco přes 46 let a to mi dává už nějakou možnost reflexe. Svůj život i svoji práci mám rád - jde to vedle sebe a navzájem se to neruší. Ne vždy jsem byl v pohodě tak, jak jsem teď. Dnes jsem rád za to, kde jsem, s kým jsem a jsem vděčný za vše, čím jsem si v životě prošel. Zapadá to do sebe a dává mi to vše smysl. Myslím, že i díky tomu mám porozumění pro lidi, kteří to v životě neměli jednoduché.
Moji klienti mě nenechávají v klidu. Nutí mě stále hledat, přemýšlet a společně s nimi objevovat cestu z bludných, nefunkčních kruhů. Často je to velmi důvěrný proces, který ve mně budí velkou úctu a respekt. Můj terapeutický přístup je spíše dialogický; místo technik, zjednodušujících návodů a interpretací, jdu s člověkem kus cesty a společně s ním se snažím hledat a porozumět jeho vnitřním procesům, které mu pomáhají nebo naopak brání v růstu.
Na rozdíl od pastorace (křesťanská forma poradenství), která doprovází člověka jen tam, kam to dovolí hodnotový systém doprovázejícího; psychoterapii vnímám jako druh doprovázení, ve kterém druhého člověka nemoralizuji a kde se snažím nahlížet na vnitřní svět klienta jeho vlastníma očima. Cílem je, aby si každý řídil svůj život tak, jak je správné pro něho.
Kdybych měl říct, jaký obraz mě nejvíc vystihuje a s čím se ztotožňuji, je to metafora "poutníka". Toho, kdo je na cestě, nechá se tvárnit vším, co prožije a přesto neztrácí směr. Snažím se integrovat svoje zkušenosti a stále hledám rovnováhu mezi teorií a praxí. Ačkoliv potřebuji věcem rozumět, tak se považuji spíše za praktika.
Věřím, že každý z nás může psát svůj osobitý životní scénář. Tím můžeme dávat svému životu smysl a naplňovat svoji existenci. Zároveň věřím, že existuje i Někdo větší, kdo vypráví svůj příběh a ty naše příběhy jsou jeho součástí :-).