Recenze knihy: Být sám sebou

08.01.2016

Kniha "Být sám sebou" patří mezi klasická díla humanistické psychologie a Carl R. Rogers je jeden z jejich zakladatelů. V knize odkrývá svůj pohled na terapeutický proces. Zabývá se otázkou, jak vytvářet bezpečný terapeutický vztah, ve kterém si klient může dovolit objevovat sám sebe. Začít se přijímat i se všemi svými popřenými aspekty a tvořivě využívat svůj potenciál. Slovy samotného autora: "Tato kniha je... o jedinečnosti vztahu, který každý terapeut vytváří s klientem... je o klientovi, který usiluje o to, aby byl sám sebou, a přece se k smrti bojí sám sebou být".

Kniha není souborem rychlých návodů či rad. Jedná se o souhrn přednášek z let 1951-1961, které však vytváří až překvapivě logický celek. Přednášky byly původně určeny pro odbornou veřejnost. A tak není divu, že místy vyžadují opravdu pozorného čtenáře ochotného naslouchat a přemýšlet. Autor v knize prezentuje svoji osobní zkušenost získanou při práci s klienty a následně rozvíjenou vědeckým zkoumáním.

Hned v první kapitole jde čtenářům naproti, když odhaluje svoje dětství, dospívání a to důležité, co ho v životě utvářelo. Jde např. o jeho uzavřenou, konzervativní, protestantskou rodinu, kde se ctila autorita, řád a morálka; nadšení pro zkoumání velkých můr, které formovalo jeho pozdější vztah k vědeckému bádání; zklamání ze studia teologie v protikladu se studiem psychologie, které mu poskytlo potřebnou volnost k vlastnímu přemýšlení. Zkrátka je patrné, že jeho cesta k hledání sebe sama nebyla zrovna jednoduchá. Díky tomuto kontextu čtenář lépe pochopí jeho negativní postoj k autoritám a zdůrazňování opravdovosti, přijetí, empatie či otevřenosti vůči novým zkušenostem. Tyto atributy se staly důležitou součástí terapeutického směru, který vytvořil a nazval "Přístup zaměřený na člověka".

V dalších třech kapitolách se již autorova pozornost soustředí na charakteristiku samotného procesu terapie - procesu stávání se sebou samým. Jeho základní stanovisko vyjadřuje věta: "Jestliže dokážu poskytnout určitý typ vztahu, druhý člověk v sobě objeví schopnost využít tento vztah k růstu a dojde u něj ke změně a osobnímu růstu". Tím myslí vztah, který je založený na terapeutově opravdovosti, porozumění a bezpodmínečném přijetí, a který je charakteristický ochotou jít do všech zákoutí klientova života, ať jsou sebetemnější. Proces změny je popisován ze dvou perspektiv - jak z hlediska terapeuta, tak i samotného klienta - a pečlivě dokládán výzkumnými zjištěními. Osobně tyto kapitoly považuji za stěžejní jádro knihy. Právě tyto kapitoly by si měl přečíst každý, kdo pracuje s lidmi, zejména terapeuti.

Poslední tři kapitoly jsou psané z perspektivy vědce a pedagoga. Obhajuje v nich své myšlenky a uvažuje o aplikaci svých zkušeností a vědeckých zjištění do širšího rámce, než je terapie např. do školství a mezinárodních vztahů. Tento přesah byl patrný i v Rogersově aktivním životě. V roce 1987, těsně před svou smrtí, byl nominován na Nobelovu cenu míru.

Tato kniha dává možnost naslouchat muži, který byl v mnoha aspektech výjimečným člověkem. Myslím si, že je dnes málo mužů, kteří umí vyprávět a kterým stojí za to naslouchat. C. R. Rogers mezi ně patří a tato kniha umožňuje znovu se s ním setkat, jak na osobní, tak i na profesní rovině.

/Psychologie Dnes, číslo 2, 22. ročník, Portál 2016/